35

Paavo Haavikko

ZIMNÍ PALÁC

Pátá báseň

Hezké dítko si hrálo na písku a napsalo prstem:
Kdo? odkud? kam?

Odpověděl jsem:
Ach, hezké dítko, pověz, jestli je

Přerušilo mě:
Já jsem dvě děti a vodím sebe samo za ruce.

Zeptal jsem se:
Ach, hezké dítko, které rádo diskutuje,
pověz mi, kde roste trávový strom,
kvete tráva,
vítr a větrný dech, jahoda,
seno, růže?

Přerušilo mě:
Jsem samo se sebou ve sporu
a plné rozporů; diskutuji o všem,
jsem dívka a chlapec, jedna a dvě
a ty jsi noc či den?

Já:
Já jsem chudý zloděj, výkonný spotřebitel,
který chce pořádnou práci,
chci zpět tam, kde jsem se narodil,
buď/nebo anebo a/nebo
venkovní bednění na zdech buď svisle nebo
vodorovně nebo/anebo ne,
tam přeji si umlknout.

Křičelo:
Nastav nejprve vítr, který zavane a vyroste
hustý les.

Já:
Ach, slovosled, z něhož je zřídkakdo
jen výjimkou,
upřímnosti všechna lstivost,
která vládnoucí.

Dítě:
Co znamená tato chvála vládnoucího jazyka?

Já:
Chtěl bych číst zákony této básni, které
se neumím zbavit,
tento dech dal vyrůst stromům,
přišel jsem lesem odtamtud,
ale ach, jak to bouřilo,
bouřilo jako podzim.

To dítě:
Ale pokud je přizpůsobivá, tak proč bys
nezkusil opustit ji,
projít nocí a vyhledat někoho,
komu by vyhovoval pravidelný,
prázdný dech?

Paavo Haavikko: Talvipalatsi. Otava 1993.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s