33

Paavo Haavikko

ZIMNÍ PALÁC

Třetí báseň

Prošel jsem lesem a chodil po Zimním paláci,
který byl postaven 1754–1762,
vypustil jsem vyšší bytost z láhve a ona

skončila! vyprázdnila se! zrušila se!

jsem na cestě do kraje, který není místem,
ach, ty, který lozíš na sochy,
turisto, asi nechápeš, že
za tyto básně sotva dostanu výdaje nazpátek,

jsem na cestě do kraje, který není místem.

Představuji si, že je tam plácek
uprostřed neprořezaného lesa,
díra, jejíž okraje jsou les, a že já
visím vzhůru nohama v otvoru,
který je nebem, já,
který nemá zájem diskutovat,
a nepůjdu ani nazpátek, nechci jít.

A svůj dech jsem vyfoukl a nechal ho tady,
abych nerušil ten kraj pokřikováním.

A dopadlo to tak, že jsem si ho musel vypůjčit,
abych mohl říci sbohem,
a ukradl jsem ho, a nesu si ho
do kraje, který není místem,

pryč z této básně.

Paavo Haavikko: Talvipalatsi. Otava 1993.

 

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s