Paavo Haavikko
ZIMNÍ PALÁC
Třetí báseň
Prošel jsem lesem a chodil po Zimním paláci,
který byl postaven 1754–1762,
vypustil jsem vyšší bytost z láhve a ona
skončila! vyprázdnila se! zrušila se!
jsem na cestě do kraje, který není místem,
ach, ty, který lozíš na sochy,
turisto, asi nechápeš, že
za tyto básně sotva dostanu výdaje nazpátek,
jsem na cestě do kraje, který není místem.
Představuji si, že je tam plácek
uprostřed neprořezaného lesa,
díra, jejíž okraje jsou les, a že já
visím vzhůru nohama v otvoru,
který je nebem, já,
který nemá zájem diskutovat,
a nepůjdu ani nazpátek, nechci jít.
A svůj dech jsem vyfoukl a nechal ho tady,
abych nerušil ten kraj pokřikováním.
A dopadlo to tak, že jsem si ho musel vypůjčit,
abych mohl říci sbohem,
a ukradl jsem ho, a nesu si ho
do kraje, který není místem,
pryč z této básně.
Paavo Haavikko: Talvipalatsi. Otava 1993.
Runoo1 