31

Paavo Haavikko

ZIMNÍ PALÁC

 

První báseň

Stříbrná, do níž těsnám obrazy jeden vedle druhého, takže mluví;

mnohošikmou střechu cupují větry a ptáci,
na sever míří sníh, ptáci a tráva,
průmyslu ubývá,
anténa, vzdušná ozdoba anebo
do větru zavěšené ucho,
pozdrav a sbohem,
strom strom strom a strom,
toto je píseň:
Zelenou neuvidíš, dokud nevypučí,
a zas přišlo jaro, pták zkoušel zpívat
a hlas se mu motal motal,

bezmocná tráva

a dům a v domě muž a žena, dítě a stařec,
devět děr v duši.

Otočná hlavice na komíně a tři barvy:
zelená, černá a šedá,
tající sníh, les, rákosí, řeka a loďky.
Smrk, borovice, bříza, olše a keř vrby,
ořešák roste tu v strom.

A zas přišlo jaro. Dlouhé týdny pro to žena dýchá,

až se to rozkřičí:

Narodila jsem se, jsem dívka

a jdu sama ven a hraju si před domem.

Dřevění ptáci zobáky nahoru

a jaro,

tady můžu říct jen že

na podzim či zjara setřásá zeď nátěr,

a sníh, ptáci a tráva míří na sever,

přijdou odtamtud a projdou tudy,

a na obloze se natřásají mraky,

o slunci neříkáme, že je bledé.

říkal jsem už, že stromy a jejich větve,
a že vrba křovatá, ořešák roste tady?

Nástupiště kvetlo.
Když jsem si po něm vykračoval, všechno viselo na nohou, střídavě
na jedné a na druhé,
a sloup u okraje střechy, ze střechy až na podlahu
jako silné lano:
toto bílé město, vztyčený rukopis architektů.

Jak by se sem asi hodil krátký rozhovor? Takovýto:

A přišla zima do obrněného auta,

usídlila se, na čas zůstala a odešla,

s ní zmizel sníh, ptáci a tráva,

a zima tu nechala zouvací galoše: odešla na sever.

Jsou tohle ti, kteří přešli Alpy?

Ne, tohle není Hannibal.

Je to tedy slon?

Ne, ne, tohle je auto.

Ale kde je Hannibal?

Ne, ne, ten je na cestách.

Můžete si přidržet klobouk oběma rukama, jestli chcete:
vítr vzal ptáky, moře se vzdouvá, stromy řídnou.

A krátce:
Stará část (1754–1762) je Zimní palác
a všechno v něm, střecha, podlaha a
zdi jsou plné vyšších bytostí: Venuše, Jupitera
a žen tělnatých ročníků.
Stále je vidět, že do řeky Bereziny
mnohým upadla hlava a klobouk,
že bitva u Borodina byla vítězstvím;

toto si povídám pod vlasy.

 

Paavo Haavikko: Talvipalatsi. Otava 1993.
Poprvé vydáno v roce 1959.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s