30

Katariina Vuorinen

O předpovědi katastrof

Nic naplat, že žena jezdí všude na kole

zalévá dešťovou vodou

a se vším šetří na příště

začínáme se pozvolna potit,

omdlévat, čichni si octa

když je rovnodenná noc topíme se náhle v zapomenutých lžích

podle kondenzačních pruhů letadel rozparují dcery

nebe, co obklopuje zeměkouli

a když v očích zamilovaných bleskne zánik

vychutnáváme si jižní večery

jako bychom naposledy vdechli smutek

z magrovníkových a studených mokřin na nichž sedíme zničehonic se rozpomínajíce

vychutnáváme si vzájemně ruce které dosáhnou všude

a láhve se tříští kolem lodí, sny a ostrovy

utápí se v oceánech

chodci mizí v komářím horku

ovoce se třpytí v žhnoucím šeru

když loňského jara bylo vše hotovo,

jed měl odvodnit kytky, shodit křídla

a bezhlasý, průzračný večer kolem modrého kola

jímž se děkuje nejprve za mládí, za všechny sny, z nichž známe

pravdu vody

kdy se na tajuplných podložích, v dětských úvahách

nemihne říční perla, říční zlato v ženských očích

a na hranu nebes sahající

vábivé, žhnoucí

slunce zjedovatí, potřísní dětem tváře

nakreslí na mokrá líčka kontinenty,

vyprázdní sliby z pleti ženy

a opraží děti tak těžce

že je z nich ve dveřích vidět jen díra

v pokoji je kouř,

světla se musí zhasnout a olej šetřit v láhvi.

 

Katariina Vuorinen: Uudenvuodenlaki. Savukeidas, 2015.
Překlad vznikl v rámci poetického putování autobusem po Evropě CROWD OMNIBUS Reading Tour 2016.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s