Katariina Vuorinen
O předpovědi katastrof
Nic naplat, že žena jezdí všude na kole
zalévá dešťovou vodou
a se vším šetří na příště
začínáme se pozvolna potit,
omdlévat, čichni si octa
když je rovnodenná noc topíme se náhle v zapomenutých lžích
podle kondenzačních pruhů letadel rozparují dcery
nebe, co obklopuje zeměkouli
a když v očích zamilovaných bleskne zánik
vychutnáváme si jižní večery
jako bychom naposledy vdechli smutek
z magrovníkových a studených mokřin na nichž sedíme zničehonic se rozpomínajíce
vychutnáváme si vzájemně ruce které dosáhnou všude
a láhve se tříští kolem lodí, sny a ostrovy
utápí se v oceánech
chodci mizí v komářím horku
ovoce se třpytí v žhnoucím šeru
když loňského jara bylo vše hotovo,
jed měl odvodnit kytky, shodit křídla
a bezhlasý, průzračný večer kolem modrého kola
jímž se děkuje nejprve za mládí, za všechny sny, z nichž známe
pravdu vody
kdy se na tajuplných podložích, v dětských úvahách
nemihne říční perla, říční zlato v ženských očích
a na hranu nebes sahající
vábivé, žhnoucí
slunce zjedovatí, potřísní dětem tváře
nakreslí na mokrá líčka kontinenty,
vyprázdní sliby z pleti ženy
a opraží děti tak těžce
že je z nich ve dveřích vidět jen díra
v pokoji je kouř,
světla se musí zhasnout a olej šetřit v láhvi.
Katariina Vuorinen: Uudenvuodenlaki. Savukeidas, 2015.
Překlad vznikl v rámci poetického putování autobusem po Evropě CROWD OMNIBUS Reading Tour 2016.
Runoo1 