14

Aila Meriluoto

Skutečnost

Jsem moře, plná slov zpěněných –
a přesto ne a ne nalézt jediné,
které se neroztříští před tvým pohledem,
ty, největší, tichý,

ty, nejhlubší, nejryzejší skutečnosti…
Jako moře v síti umlkám,
jako moře mírně zvlněné
tichá, když u tebe jsem.

Co přála jsem si? Slovo nejkrásnější?
Jsem bez břehů a bezedná,
a jako obraz nebe ve mně je
slovo jediné: miluji.

Aila Meriluoto: Lasimaalaus. WSOY, 1947.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s