4

Saila Susiluoto

ty, který přicházíš kroky lehkými jako světlo

Tenký jas ulice
prodavači ovoce pod markýzami barvy kosti
je jaro horké jako kouř, pomerančovníky
nořím se do vůně tvé kůže
v pokoji co září zeleně
a srdce se bolestně otevře jako když dítě na ulici zakopne
a náhle pláče vše
tak tvé zkoumavé oči uzří smutek a moji bezmoc
tvé laskavé oči, tvé oči v momentě vyvrcholení
když na mně ulpívají, a tvá ruka
a venku voní jasmín a slzný plyn
a tvá ruka oblomí všechen vzdor
tvůj prst na mé šíji a jazyk zlehka
                                                   a zlehka

miluju tě, všechno v tobě
tvé samotářství, tiché a něžné, jak
se ve mně hýbeš pomalu a zvídavě, a vyplníš mě úplně
tvůj obraz, světlo a vítr
vůni oliv, hřejivý stín háje
napsané cosi, co se usídlilo v hrudi
jako by ten druhý uvnitř dýchal hlouběji
                                                                          a hluboce
skořice, myrha, mandlovník v kapse noci
jemná vůně tvého semene, chuť větru moře, tak já

miluju tě, všechno v tobě
tvou postavu ve zlatavém světle, kdy obrysy splývají
a štěstí je voňavý most nad propastí
a hvězdy ševelí světlem do zahrady
kdy mysl je krajka, chvíle křehké a poddajné, skrze ni
zeleně probzučené dny, probdělé noci
průzračná, vrnivá rána, tak já

miluju tě, všechno v tobě
jamku klíční kosti
tenké sklo tvého srdce
slova, co krouží z noci do dne, a slova
kejklíře
pomerančovníků vůni

pomerančovníky, jejich vůni

Saila Susiluoto: Dogma. Otava, 2012.